Příběhy a deníčky >>
Nový nájemník
19.8.2005


Dům Zlaté zrno je jeden z nejlepších hlodavčích domů a teď tohle. Nastěhuje se sem nějaký pan Potkan, no, kdo to kdy viděl?! Celé Zlaté zrno je z toho pryč, nemluví se o ničem jiném než o Potkanovi. Kolují i fámy, že je to zloděj a vrah, prý ho propustili z vězení. A teď má bydlet v domu jako ostatní slušní lidé! Taková neslýchanost, hořekují obyvatelé Zlatého zrna. A tak, jak se později dohodnou, je pořádána domovní schůze…
,,Takže, vítám vás tady na schůzi domu Zlatého zrna. Tímto schůzi zahajuji a jdeme hned k problému“ začne řeč, jako vždy, domovník domu pan Morčák. ,,Upozornili jste mě, že vám vadí, že se do našeho Zlatého zrna nastěhoval pan Potkan. S tím já ale bohužel nic neudělám, maximálně můžeme podat žádost na radnici, že nám vadí nový obyvatel domu, ale pochybuji, že uspějeme! To by byla přímo rasová diskriminace! Ano, prosím pane Křeček, máte slovo!“ vyvolá domovník pana Křečka.
,,Vy si myslíte, že neuspějeme, ale to se mýlíte. Já to takhle nenechám, já teda ne. Jen se na něj podívejte. Kus ocasu mu chybí, ucho má roztržené a vy všichni chcete dát jenom žádost na radnici. A co naše děti…?“ zlobí se pan Křeček.
,,Ano, ano co naše děti?“ přidávají se ostatní obyvatelé domu a všichni si mručí a navzájem se překřikují.
,,Ale, ale přátelé. Prosím klid, musíme najít nějaké řešení…“ v tom je pan Morčák zase přerušen, teď pro změnu paní Myškovou.
,,Promiňte, že vás zase přerušuji, ale musím navázat na pana Křečka. Má svatou pravdu. Většina z nás tu má děti a jak si mají hrát před domem, jak mají chodit do školy, když teď tu bude s námi bydlet ten zloduch?“
,,Já vím, plně vás chápu, ale já s tím bohužel nic udělat nemůžu! Mám taky děti, pokud jste si ráčili všimnout. Hlodavci, co po mně chcete? Jsem jen domovník!!!“
,,Ano, a to je právě ono! VY jste náš domovník a MUSÍTE za námi stát!“ durdí se pan Činčila.
,,Dobře, dobře! Bavíme se tady jak hlodavci v truhlíku! Dejte mi nějaký rozumný návrh, proč nemůžeme bydlet s panem Potkanem, a co s tím mám dělat a pokud se to odhlasuje, jsem schopen s tím jít výš…!“ řekl domovník Zlatého zrna. Samozřejmě se žádný rozumný důvod nenašel. Každý mlel páté přes deváté, ale nic z toho. A tak se rozhořčení, naštvaní a nespokojení obyvatelé rozešli do svých příbytků a všude se z bytů až do noci ozývaly hlasy, jak se všude řešilo co a jak?!
Pan Potkan o ničem, co se dělo mimo zdi jeho bytu, nevěděl. Sice se divil, že mu spousta hlodavců z jeho domu neodpovídá na pozdrav, nedělal si z toho těžkou hlavu, vše dával za vinu tomu, že je v domě teprve nový a nikdo ho nezná.
,,Crrr,crrr!“ paní Myšková akorát vařila, když se ozval zvonek, tak to bude Čiko, její syn, který šel před chvíli ven na kole se svými kamarády, ale co zase chce??? Paní Myšková otevře okno a uvidí uplakaného syna stát před barákem. Ihned se lekne.
,,Co se děje?“zeptá se s úzkostí v hlase.
,,Ma…mamí…“ říká mezi vzlyky:,,Šel jsem do sklepa, jak jsme se domluvili, abych si vyndal to kolo a žádný kolo jsem tam neměl!“
,,Čiko, neděláš si ze mě legraci, že ne? Kde jsi mohl to kolo nechat. Víš, jak bylo drahé? Ani jednou jsi na něm nejel!“
,,Když mamí, právě proto, že jsem na něm nejel, tak jsem ho nemohl nikde nechat…“zavzlyká.
,,Čiko, domů a hned!“ Pan Potkan, blesklo paní Myškové hlavou. Ten zatracený Potkan, ten v tom má určitě prsty. Zatraceně!
,,Čiko, byl sklep pořádně zamčený?“ ptá se paní Myšková syna poté, co přiběhne domů.
,,Já, já nevím, na to jsem nekoukal….hned jsem šel zazvonit na tebe!“ říká ještě celý smutný z toho, že přišel o svůj dárek.
,,Já to tak nenechám…!“ pronesla paní Myšková a běžela se podívat do sklepa. Zde byl samozřejmě zámek neporušený, určitě ho musel zloděj otevřít jen vlásenkou. Hned po té, co přijde domů z práce pan Myška, vše mu Myšková řekne, ten však nevěří, že by to udělal pan Potkan.
,,Pochop!“ říká své ženě:,,Nemůžeš obviňovat někoho o kom vůbec nic nevíš!“
,,Vím! Vím o něm, že byl ve vězení! Jestli ty s tím nehodláš nic dělat, budiž, ale já jo!“
Tohle, ale nebyla jediná podivná věc, která se stala od nastěhování záhadného pana Potkana. Starým manželům Činčilovým zmizela televize, a pár dalších drahých věcí, jako jsou obrazy, šperky a další rodinné památky. Byli z toho celý přešlý, ale nechtěli nic dávat najevo, zatím, dokud se jim nepodaří zjistit, co je Potkan zač! Nemůžou obvinit někoho bez důvodu, to prostě nejde!! řekli si. Manželé Činčilovi nepatřili k lidem, kterým by nějak obzvlášť chyběli peníze. Patřili k celkem zámožným obyvatelům Zlatého zrna, rozhodně však nepatřili mezi namyšlené zbohatlíky. Byli hodní a upřímní…! Mrzelo je jen, že přišli o obraz malíře Pískomila Diatese, který v hlodavčích dějinách hrál velkou roli.
Paní Myšková se stejně, jako manželé Činčilovi, vydala za domovním důvěrníkem, aby jim pomohl vyřešit problém. Nesešli se tam však pouze tito obyvatelé Zlatého zrna. Byl tam i pan Křeček, kterému chyběla rychlovarná konvice, a dalšímu chybělo rádio, jinému zase zlaté šperky, zuby po babičce a nevím co ještě. Všichni si ztěžovali a křičeli přes sebe. Pan Morčák nevěděl, co má dělat, všichni byli rozčílení, že přišli o svůj majetek a někdo si levně opatřil drahé věci.
,,Prosím, budu vás muset poprosit, aby jste se rozešli!“ řekl pan Morčák a ač chtěl pokračovat, nikdo ho nenechal. Jako kdyby si to nacvičovali, ozvalo se sborem:,,Cože?“ Nikdo nemohl uvěřit tomu, že po tak velké krádeži se mají rozejít.
,,Ticho!“zakřičel už zcela rozčílený domovník:,,Teď se rozejdete a já zavolám policii. A až přijede policie, obejdeme všechny byty a pak s vámi sepíšeme, co se ztratilo.“
Sice všichni nebyli zcela spokojení, ale všichni se poslušně rozešli do svých domovů. Mezitím pan Morčák zavolal na policii, a ti mu nemile oznámili, že jim to bude trvat minimálně hodinu, než přijedou. Mají něco naléhavějšího, a tak pan Morčák a všichni obyvatelé čekali na příjezd policie.
Policie nejela a ve všech bytech bylo neobvyklé ticho. I u rodiny Myškových, kteří mají malé děti a málo kdy se stává, že je takové ticho. Pan Myšák má nervy na pochodu, zjistil, že se neztratilo jen synovo drahé kolo, ale i veškeré jejich úspory. Je rozčílen, co se vůbec může stát. Aby se mu alespoň trochu ulevilo, promluví radostným tónem na ženu.
,,A kde jsou vůbec děti?“ ale paní Myšková nevnímá.
,,Všechny úspory, všechny naše peníze! Jsme na mizině, z čeho budeme žít!“mumlá si spíš sama pro sebe.
,,Ptal jsem se, kde jsou děti!“zopakuje ještě jednou pan Myšák, aby žena přišla alespoň na chvíli na jiné myšlenky.
,,Co? Říkal jsi něco!“
,,Ano, říkal! Kde jsou děti???“snaží se mluvit klidně pan Myšák, ale hlas se mu už pořádně klepe rozčílením, že ho manželka neposlouchá, což on šíleně nesnáší.
,,Děti! No,jó! Panenko skákavá, kde jsou děti? Kde jsou mé děti?“zhrozí se paní Myšková. Úplně na ně zapomněla a to si říká matka. Udělá se jí nevolno, když kolem projede sanitka a nepříjemně houká.Hů-ů,hů-ů,hů-ů!
,,Mu..musí..musíme je najít!“řekne a bez rozmyslu se rozeběhne ven. Paní Myšková v závěsu s panem Myškou, oběhne celý jejich dům a celá udýchaná vidí, jak asi 100 metrů od jejich domu se něco děje u potoka, který nese název Jadérko. U Jadérka stojí celý houf lidí, paní Myšková už nečeká ani minutu a rozeběhne se k Jadérku. Představuje si nejhorší, bojí se, aby se jejím dětem nic nestalo. Když se dostane doprostřed davu hlodavců, uvidí svého syna a kolem něj spoustu doktorů a ..a …pana Potkana.
,,Jděte pryč od mého dítěte!“zavřeští a vrhá se na zem k lehátku Čika.
,,Paní mám dojem, že nebýt tohoto ochotného člověka, tak by váš syn už nebyl na živu!“odpoví jí jeden z doktorů.
,,C…co se tady stalo?“vykoktá ze sebe s námahou paní Myšková.
,,Váš syn si ještě s dalšími dětmi hrál s míčem. Míč jim tam spadl a on se pro něj vydal, ale proud ho strhl s sebou, a tady ten ochotný pán šel okolo a neváhal ani minutu a vytáhl ho.“ vysvětlí jí situaci doktor.
,,Opravdu?“ujišťuje se jestli se jí to jen nezdá.
,,Hm!“ kývne skromně hlavou pan Potkan.
,,Děkuju moc, jsem vám opravdu vděčná!“
,,Není zač!“ v tu chvíli, když vidí paní Myšková zblízka tvář pana Potkana, uvědomí si, že on nebyl ten, kdo kradl. Ale kdo tedy? Teď, když se na to dívá paní Myšková s poměrně čistou hlavou, vše jí dochází. Náhradní klíče od jejich bytů musí mít pan Morčák. Ano, to je ono, to on kradl.
Když přijela policie, udělali se domovní prohlídky a opravdu se zjistilo, že kradl pan Morčák. Ptáte se proč? Odpověď je jednoduchá. Všem vadilo, že se do Zlatého zrna nastěhoval pan Potkan, a tak ho napadlo, že když hned po jeho příchodu se budou ztrácet věci, tak všichni budou podezřívat jeho. A opravdu. Plán byl skoro dokonalý a domovník by si tak dál bezplatně udržel svůj byt a vysoké postavení ve městě. O to mu přece šlo. Ale skutek utek! Pan Morčák byl zatčen a odvlečen do vězení a tam proběhne soud.
A co se dělo dál? Tam, kde se dělají domovní schůze, se konala velká oslava na počest pana Potkana. Hned na začátku přišla paní Myšková s velkou kyticí obilných klasů a dortem pro pana Potkana.
,,Tímto bych se vám za sebe a za všechny přítomné chtěla omluvit. Za to, že jsme vás podezřívali z těch krádeží! A osobně vám s mým manželem děkujeme za záchranu našeho syna!“
,,Opravdu? Tak to jsem ani nevěděl, že jsem byl podezříván!“ podiví se pan Potkan.
,,To víte, z každého, kdo vyjde z vězení se nestane slušný člověk!“
,,Počkejte o jakém vězení zase mluvíte?“ podiví se už podruhé.
,,No, z toho vězení, z kterého máte, teda spíš nemáte kus ocasu a ucha.Vězení, ve kterém jste byl za tu vraždu!“ vysvětluje paní Myšková a dodává:,,Ale nebojte, nám to nevadí, jste úplně jiný člověk než známe z filmů!“
,,Ha, ha, ha, ha, ha, ha!“ rozesměje se od plic pan Potkan:,,Kdepak vězení a vražda! To máte špatné informace. Já jsem byl ve válce, tam se mi to všechno stalo! No, abych pravdu řekl, válka, ať je jakákoliv, tak je to taková hromadná vražda!“ podotkne pan Potkan.
,,Ježíš, promiňte! Omlouvám se vám!“ zastydí se paní Myšková a nejen ona, ale určitě i ostatní obyvatelé, kteří si to mysleli.
,,To nevadí, hlavně, že se to vysvětlilo!“ řekne pan Potkan a ani se neurazí. Musí se umět odpouštět.

Já vím, říkáte si, kdo asi bude novým domovníkem. To je ale přece jasné,ne? No přece pan Potkan. A pro příště, nesuďte knihu podle obalu!

Od chovatelky Kristýny



© 2005-2018 Potkanky.wz.cz. Všechna práva vyhrazena. | Webdesign Modrý kocouř.cz | Pískněte nám